Příběh
Odkud Aladdin pochází: syrský vypravěč, francouzský překladatel a lampa
Příběh, z něhož muzikál vychází, nebyl v původních rukopisech Tisíce a jedné noci. Jak se roku 1709 dostal do Paříže, kdo ho vyprávěl a co změnil film z roku 1992.
Najít mou noc ↗Rychlá odpověď
Aladdin je blízkovýchodní lidová pohádka, která podle Wikipedie není součástí původního textu Tisíce a jedné noci. Francouzský překladatel Antoine Galland ji přidal v roce 1710 na základě příběhu, který mu vyprávěl Hanna Diyab, vypravěč z Aleppa. Film z roku 1992 a scénický muzikál z něj vycházející pak pohádku přepracovaly: čaroděj a vezír se spojili v jednu zápornou postavu a džinova přání byla omezena na tři.
Příběh, který v rukopisech nikdy nebyl
Většina lidí předpokládá, že Aladin vždy žil v Tisíci a jedné noci. Wikipedie tvrdí opak: tento příběh patří k nejznámějším z Nocí, přesto však nebyl součástí původního textu. Spolu s Alím Babou náleží do skupiny, kterou badatelé nazývají osiřelé příběhy – vyprávění, jež se ve sbírce objevují, aniž by za nimi stál raný rukopis. Mužem, který jej tam zařadil, byl Antoine Galland, francouzský orientalista, jehož verze Nocí vyšla ve dvanácti svazcích mezi lety 1704 a 1717. Učenec Muhsin Mahdi rovněž prokázal, že dva arabské rukopisy, jež byly kdysi uváděny jako prameny Aladina, jsou zpětnými překlady Gallandovy francouzštiny, takže nejstarším záznamem příběhu, na nějž Wikipedie odkazuje, zůstává Gallandova francouzština.
Vypravěč z Aleppa
Podle Gallandova deníku, jak uvádí Wikipedie, se 25. března 1709 v Paříži setkal s maronitským vypravěčem z Aleppa jménem Hanna Diyab. Diyab cestoval do Francie s francouzským cestovatelem Paulem Lucasem. V mládí pracoval pro francouzské obchodníky v Sýrii, naučil se francouzsky a italsky a vyprávěl Gallandovi příběhy, aby překladatel mohl dokončit svou knihu. Galland si pořizoval shrnutí představení a pro Aladina dostal rukopis. Příběh přepsal během zimy 1709 a 1710 a objevil se v devátém a desátém svazku jeho Tisíce a jedné noci v roce 1710, bez jakékoli zmínky o Diyabovi. Diyabova vlastní arabská autobiografie byla přeložena a vydána v roce 2015, což rozšířilo to, co je o něm známo.
Kdo to napsal?
Otázka autorství je stále živá. Wikipedie uvádí, že literární vědkyně Ruth Bottigheimer a Paulo Lemos Horta argumentovali, že Diyab by měl být chápán jako původní autor některých příběhů, které poskytl, a že několik z nich, včetně Aladina, bylo částečně inspirováno epizodami z jeho vlastního života, jelikož autobiografie obsahuje paralely. To je argument, nikoli ustálený fakt, a návštěvník muzikálu nemusí zaujímat stanovisko. Vysvětluje to však, proč příběh působí tak konkrétně: chudý mladík, náhlý vzestup, intrikující rádce a město plné obchodníků znějí jako dílo někoho, kdo sledoval obchod a ctižádost z bezprostřední blízkosti.
Město v Číně, čaroděj z Maghrebu
V Gallandově textu a v pozdější anglické verzi Richarda Burtona se příběh otevírá v jednom z měst Číny. Čaroděj z Maghrebu, který tvrdí, že je bratrem Aladinova mrtvého otce, přesvědčí chlapce, aby přinesl olejovou lampu z kouzelné jeskyně. Wikipedie upozorňuje, že téměř vše po úvodní větě působí jako Blízký východ: vládcem je sultán, lidé jsou muslimové a dialogy jsou plné muslimských frází. Dodává, že rané arabské užívání Číny mohlo jednoduše znamenat vzdálenou, exotickou zemi. Prostředí je tedy méně odkazem na mapu než způsobem, jak říci, že se to stalo velmi daleko, což je užitečný kontext pro muzikál zasazený do vymyšleného města Agrabah.
Co změnil film a scénické představení
Animovaný film z roku 1992 přetvořil tento příběh pro rodinné publikum. Wikipedie uvádí, že několik postav bylo přejmenováno nebo sloučeno: čaroděj a vezír se stali jediným záporákem, Jafarem, a princezna dostala jméno Jasmine, zatímco v původním příběhu má jméno znamenající úplněk úplňků. Duch z lampy splní pouze tři přání a touží po svobodě, což je nový motiv. Scénický muzikál zachovává dějovou linii filmu s libretem Chada Beguelina a přidává Aladinovi trojici přátel, kteří nahradili filmovou opici. Pokud chcete vidět, kde se moderní publikum setkává se starým příběhem, koberec, lampa a trh jsou tím, co tuto cestu přežilo.
Často kladené otázky
Je Aladin v původních Tisíc a jedné noci?
Wikipedie uvádí, že tento příběh nebyl součástí původního textu Tisíce a jedné noci. Antoine Galland jej přidal do své francouzské verze v roce 1710.
Kdo vyprávěl Gallandovi ten příběh?
Hanna Diyab, maronitský vypravěč z Aleppa, s nímž se Galland setkal v Paříži v roce 1709.
Zdroje